Novinky
Diskuze
Galerie
Kalendář
Bazar
Uživatelé
Nápověda
Dnes je
Vyhledání spojení:
Vlak Bus Vlak+Bus
MHD Brno
MHD Brno lodě
Hledání v mapě:
Svět  ČR  Brno
Poslat SMS:
Vodafone Telefónica O2 T-Mobile
Zpravodajství:
Svět  ČR  Brno
Jiné:
Počasí TV program Slovník
Čas ICQ go
Locations of visitors to this page

Jabčákovy básně

Autor a vlastník autorských práv Tomáš Vyšinka, přepsala Pavla, publikoval Pepa.
Nádobí o sebe břinká, to pracuje kuchařinka. Pod pokličkou její svět, stačí si jen přivonět.
S okřídlenou jepicí, čas nepěkně zacvičí. Ráno ještě mladá žena, na večer už jen stařena.
Mám rád tmu a žádné světlo, které by mé oči hnětlo. Tak jsem si vzal na mušku, v noci každou světlušku. A s přimhouřenými víčky, rozstřílím jim lucerničky.
Víš, kdo jsou soupeři věční? Mravenec a mravenečník. Jeden má na toho noS, který vůbec nevyrost.
Kdopak je tu popíchaný? Zjišťuji, že moje paní. dlaněmi mi hladí plešku a říká mi: ty můj ježku.
Ten, kdo hlásá slovo Boží, tak veřejně nesouloží. Dveře mají pevné panty, neutečou ministranti.
Na nohou mám přezkáče, na přezkáčích lyže. Obloučky jdou vytáčet z vrchu směrem níže. Pod lyžemi chladná běl skrývá loňskou trávu, já na sněhy ódy pěl, provolával slávu.
Mám ve tváři výraz lovce, jak se řítím po sjezdovce. Lovím vítr, lovím čas, vydán kopci na pospas. Lovím rychlost její zbraní, jak já nikdo neuhání. Zbavila mě všech mých slov, tak divoký je ten lov.
Měsíc je na koni, zas na mě dohlíží, rosa pláč uroní, jsem vězněm za mříží. Nejde mi uniknout, nade mnou strážní kruh, rosa dál pláče tmou, nebo to pláče Bůh...
Noc už není to co byla, samé světlo, samá zář. Tma se zkrátka osvítila, když uléhám na polštář. Energie vládce všeho, ten vůz nejde zastavit, tma má světle světlý přehoz, to se žádá, to má být.
Brouzdá se oblohou, hvězdy mu svítí, celou noc na nohou, pro živobytí. A ráno po dřině, ve spánku leží, a po nás v peřině zbyl otisk svěží.
Uviděl jsem ze zadnice koukat malé tasemnice. Škodolibě se mi smějí, neuniknu před zloději. To je právě jejich vadou, co patří mě, že mi kradou.
Víla kráčí ráda bosa, rosou vlahým ránem. Teď ji toho teče z nosa, rýma jejím pánem. Slunce, které vyšlo záhy, umírá mi nad hlavou. Mám pro sebe špatné zprávy, duše stojí před popravou. Ve frontě, co konce nemá, stojí lidé stejně padlí. ve předu se pouze sténá, odcházejí těla zvadlý.
Noc svoje perutě chystá si k letu, lidé jdou na kutě, dobrou noc světu.
Zahlédl jsem malou myšku vlézti norou do pelíšku, v něm se potom s chutí vychčí, neboť je to pelech liščí.
Kam se slunce nedostane? Co je skryto jeho zraku? Je to místo kde chlad vane, nezavítá do mrazáku.
První máj to je den dnešní snad tradici nepopletu, když tě políbím pod třešní plnou světle rudých květů. Když mou pusu splatíš tvojí, když se ústa prováží, tak tě tahle pusa dvojí na celý rok ovlaží.
Ze spleti otázek hlava se točí na krku provázek smrt kouká z očí. Ze spleti otázek je uniknutí naplnutý provázek Smrtce jde k chuti.
Odkud letí moucha Tse - tse? od afrických plných WC. Všude byly, všechno znají, až tím všechny uspávají.
Výkřiky do noci do temných zákoutí z lidí jsou otroci nejde se pohnouti. Okovy železné a řetěz svírá hruď nebe je bezhvězdné nebylo doposud. Ryk bojů v ulicích s nocí je k slyšení plamínky na svících nejasné hoření ještě pár statečných s výkřikem na plicích řešení konečný.
Slzy se v přívalu ženou vstříc zemi jako proud lidské bolesti někdy jdou od svalů někdy jdou s vjemy, které nic dobrého nevěstí. Někdy víc zabolí než rána sečná, ta kterou vidí jen lidský cit tváře se osolí ta příchuť věčná provází nouzi i blahobyt.
Co se děje v jarní louži? po žábě tam žába touží. Jak najevo city dají? Prostě si je vykvákají.
Když tučňáci trpí hicem, schovají se do lednice, když jim tam tře teplo zrak dojde taky na mrazák.
Kdy komáři nejvíc bzučí? Když jim břicha hladem kručí. A kdy zvuky utichají? Když naši krev nasávají.
Na poušti kde voda chybí nemohou žít žádné ryby. Kdyby tam však někdy byly jistě by se vysušily.
Proč tu tolik lidí sedí? Přece spadli na náledí. Proč nevstanou, proč se plíží? Led k nim škodolibě vzhlíží. Kouká ne ně hladkým okem, proto nejdou ani krokem. Tady jsou si všichni rovni, zúžil zásoby slovní. A proč tedy nešli bokem, kde mohli jít pevným krokem? Dnes se spěchá tam kde nemá, pak to bolí, tělo sténá. Za hloupost tak každý platí, hloupí, tencí, boubelatí. Všichni měli za dřinu, jednu velkou modřinu. Do paměti tedy vložím, led je na spěch špatným zbožím.
Přišla zima, přišly mrazy, teplo má na jihu azil. Sníh se na zem snáší z oblaků. Na hodinách bije čtvrtá, světlo už se jinde škrtá. Havrani zas vklouzli do fraků.
Slyším tichý hlas to nápověda šeptem radí co mám říct Co vhodné je, co ne dali mě na provaz a už se na nic neptej jsi loutka jinak nic chráněna zákonem. Dali mě na provaz a řídí moje kroky ne, nezlámu si vaz hlídají mě už roky. Ne, nezlámu si vaz když drží mě ta lana dál slyším tichý hlas jsi loutka, jenže sama.
Kdo je ten kdo stále studí? koho zima nezdolá? Pro bohatý je i chudý ano, je to sněhulák.
Z prostranství do kouta do toho rožku duše se nespotá snad jenom trošku. Na hrachu klečeti nesčetné pády v rohovém objetí k volnosti zády.
Slunce je na blízku a měsíc opodál den každou bolístku paprsky probodal. Noc sukno zčernalé kraj víc než smutnější a rány nemalé jsou opět živější.
Plné hrsti přání beru hnětu koule kulatější házím ti je v podvečeru abys byla veselejší.
Kapky se v útok vydají a salvy blesků duní po obloze se míhají bouřka nad námi trůní Má žezlo spolu s korunou vládne nám kudy chodí než-li ji větry posunou a tím nás osvobodí.
Máme doma papouška kulhající trošku žalem zpívá do ouška hned jsme jako z vosku. Měknem nad tím pohledem všem to kouká z tváře na to co my nesvedem zvem veterináře. Přišel doktor elita řek: "podejte špejli, támhle z toho jelita" všechno ví hned nejlíp. Zafixoval pařátek teď se zhojí jistě tenhle doktor zvířátek je na pravém místě. Papoušek se raduje z vesela si pípl jako důkaz stepuje že už není kripl.
Dnes večer jsem se stal lovce budu lovit sebe sama bezbranný jsem jako ovce nechráněná beranama. Sejdu až na dno své duše odkud není úniku odkud zní z loveckých pušek hudba s vůní zániku.
V noci vidím netopýra jak ve vzduchu mušky sbírá pyšní se svým bystrým sluchem mouchu najde ultrazvukem.
Kdo je tichý jako pěna? Do ničeho nenarazí? Kdo si neodře kolena když se neustále plazí? Kdo je víc než placatější? Kdo má váhu myšlenek? Je to stín náš přítel zdejší co ho máme od plenek.
Dobrý den, jsem koumák datel neb mám jídlo za pakatel. Klovnutím si lehce narvu do zobáku tučnou larvu.
Ucítil jsem hlemýždě jak mi leze dohýždě. Já jsem Pán a on nic není, tak mi dělá potěšení.
Dvě mouchy si povídaly, že prý není nad výkaly že prý vyjde na stejno, když si sednou na lejno. Nebo když si po pavici sednou třeba na stolici. K večeři pak na zobku najdou něco na bobku. Na sladký když chytnou slinu ukojí ji na kokinu.
Lovím bobry pro kožešiny ty jsou dobrý příjdou zimy. A ocasy na plácačky muší masy žádný hračky. Mluvím plynně bobří řečí pro ně svině nebezpečí.
Na zastávkách mávají lidem dveře tramvají. Zvoní svoji píseň věčnou z konečné na konečnou.
Zapadly nám městské kočky kdo je viník neštěstí? Můžou za to sněžné vločky co pokryly náměstí. Od kašny až po podloubí vzhůru k jejich obloukům tenhle sníh je příval zhouby náměstí je bez mňouků.
Jedu Moskvou v autobusu se mnou jede spousta rusů. Zimní cesty jsou dost kluzký nadáváme všichni rusky.
Zima si nazula papuče už se tu cítí jak doma zas jarní pokus je utlučen až z toho má jaro koma. Až z toho má jaro bolení do sněhu upadá záhy všechno to přikryje sněžení k zimě se přikloní váhy. Doufám, že se jaro probudí k moci se dokáže probít rok by se bez něho ochudil kdyby měl jenom tři doby.
Slyšte, slyšte nové zprávy vesmír obývají krávy. Popásly se po obloze pak odjely Velkým vozem. vydaly se v nekonečno nechaly nám dráhu mléčnou.
Od až dolů po paty jsem polit svým vlastním studem tyhle ty černý záchvaty nesou se v znamenírudém. snad na ně pustili kohouta toho, co hasiči hasí oblek jsem od sebe odpoutal oblečen v chlupy a vlasy.